Ofjánski patók - Tarčensnjak

Tísta uodá, ki tečé pojé goz Ofjána dol prúat Tarčétu, se bliskontí ku zvíazde tu ovóštne nočí, ku lúna na Matajúre.

Kámani uglájeni, al míneni, al strašnúa debél, bíali al armení, usíeh sort, čákajo de ih poglédaš, de ih uzámeš tu pést, de ih pošújaš no málce.

Máh, iglén, bóre uríte na désno an na čempárno patóka, plazúavi, jáme ki kápajo, dríauje na usó múač sparjéto za kámane, svíat upíčnen prúat maglé: usé túole j ofjanski patók!

Kar príš tápod níašne štrašné čelé, te sarcé záčne túč an te se parí de svíat páde na te.

Čeglíh si scíelama veséu kar si tapód njím, te se če dušíca spustít!

Hódeš an muareš varvát de na pádeš, de na odletíš du berín.
Skáčeš ku zejac od kámana do kámana.

Plíska j zazidála nje gníazdo tápot čelán.
Je zložlá usé reči na méstu, takúak samúa an arkitékt bi znú.

Na postrová síkne čeu fof.
Kua bi j téu reč de naj se na bojí. Bi téu jo glédat, poguarít z njo!
Fof j masa dug an glabók; oná me na čúje.

Sová spía tápot čeló tána nin várhu.
Ima zapárte očí.
Gren blízo njé za vídet kakúa j líapa. Kar čen jo pošuját gor na glávo, sfarfolí proč.
Kúa móre bít de mej vídla, cej míala zapárte očí?
Nono mej právu de zová ima dóplih trepálce, za se na oslepít kar spolíeta po hóstah.

Patók j vegrébu no velíki jamo.
Se more plávat po líate.

Strašnúo velíke skarlé, dna te na to, so se umelíle doz Barca.

Kúas poduadén se ustáf tana káman nad berínan.
Se náglo počépne an náglo ustáne vič krát.
Parí de pléše.
Na víadič se túfne tu uadó an skóčne uónz nje tu an lamp.
Na vían kaj popádu! Morebít negá ráka.
Zúak je púno ráku gu ofjánskin patoce.

Na kráju patóka kartúfulce se beljó.
Kajšan tanakráju kíkic jin je splédu an zelén rób.

Kakúaj líap ofjánski patók!